Vánoční čas má dva hlavní symboly: betlém a stromeček. Děti v 19. století měly však ještě něco navíc. Říkalo se tomu JESLE . Byl to betlém a zároveň představení loutkového divadla.

V zastrčených ulicích Starého i Nového města, hlavně však v chudších čtvrtích, jakou bylo například i Podskalí, se dlouho před vánocemi začaly večer o nedělích a svátcích rozsvěcovat jakési světelné reklamy a ty hlásily ZDE JSOU K VIDĚNÍ JESLE. Nápis byl udělán na průhledném papíře napjatém přes přední stranu nějaké bedýnky a ta byla přibita na vrata. Uvnitř svítila svíčka. V přízemní jizbě, která patřila ke krámu nebo nějaké řemeslnické dílně, se pořádalo představení. Obecenstvo sedělo na prknech položených přes lavice, soudky a bedny. Platilo se vstupné, obvykle jeden krejcar. Vánoční stromky, které do pražských ulic dodávali hlavně Podskaláci, stály tehdy krejcary čtyři.

Uvnitř světnice bylo podél jedné stěny dřevěné lešení o několika patrech ozdobené chvojím a vykryté látkou. Dole byl postaven obvyklý betlém, jeskyně nebo chýše s Jezulátkem, zvířátky a pastýři – daráčky. Nahoře až u stropu byly domečky města Betléma a zářící kometa. Uprostřed pak byly různé kulisy a v nich se hrálo ono loutkové divadlo. Někdy to byla jen obyčejná vánoční hra s pastýři, koledami, příchodem tří králů, nebo ukrutným králem Herodesem a jeho žoldnéry. Většinou však následovaly krátké scénky zobrazující tehdejší městský život. Loutka lampáře rozsvěcovala pouliční lampy, paní mistrová trestala nezvedeného učedníka, kominík lezl na prohlídku komína a pak šel do hospody, hospodský honil hosta, který nechtěl platit, hasiči přijeli hasit požár, ponocný odtroubil půlnoc. Ke všemu hrála tahací harmonika a zpívaly se současné pražské písničky. Někdy se přidal i výstup Kašpárka, který měl zápasit s čertem a díky svému důvtipu a šikovnosti samozřejmě zvítězil.

A to bylo vše. Míst s takovou podívanou bývalo po Praze spousta. Ale to bylo už moc dávno, před sto a více lety, za našich pra, pra, pradědečků a pra, pra, prababiček…