Dne 29. září 2012 se ještě za tmy v 6 hodin ráno sešlo 6 členů spolku Vltavan v Praze (sestry: Michněvičová, Lexová, Mošnová a bratři: Michněvič, Kanta, Paulů) u starobylé Výtoně, aby se vydali na oslavy 100 let od založení elektrárny na Čeňkově pile a elektrifikace města Kašperských hor.

Bratr Michněvič dal k dispozici svůj mikrobus a uvolil se kromě funkce praporečníka, jako řidič. Vyrazili jsme, cesta rozednívajícím se krajem příjemně ubíhala, až na neustálé nabádání navigace, že prý máme jet tak či onak, nebo že jedeme moc rychle. Co ale naděláš s moderní technikou. První zastávka na kávu a cigaretu byla na benzince ve Strakonicích, kde se členové i převlékli z civilu do krojů a pak se pokračovalo dále. Do Kašperek jsme dorazili, díky perfektní práci šoféra dříve, již před 9. hodinou.

Na náměstí již bylo podium a stánkaři rozbalovali své stánky. Prošli jsme se po náměstí, naše kroje vyvolávaly pozornost, lidé nás zastavovali a vyzvídali co jsme zač. Posilnili jsme se teplou medovinou nevalné chuti a šli se připravit. Když jsme se pak i s praporem vrátili na náměstí, sbíhali se lidé, dotazovali se opět na vše o Vltavanu a přáli si vyfotit náš prapor. Byl o nás, a to po celou dobu našeho pobytu, velký zájem a obzvláště starší generace byla ráda, že se také v Praze udržují tradice. Před zahájením oslav se nás ujala koordinátorka oslav a pan Jiří Běl z Čeňkovy pily. Také jsme pohovořili s paní starostkou. V 10 hodin jsme i s delegacemi ČEZu a ostatními VIP hosty vystoupili na podium. Po oficiálních proslovech nás moderátor představil publiku. Pozdravil jsem shromáždění a poděkoval za pozvání. Pak mne moderátor krátce vyzpovídal o historii a dnešní činnosti. Byli jsme odměněni, myslím, že upřímným potleskem. Po tomto oficiálním uvítání a otevření slavností pak program pokračoval různými vystoupeními pěveckými, tanečními a loutkohereckými. My jsme v 11 hodin odjeli autem k Čeňkově pile, kam byla z Kašperek zavedena kyvadlová doprava autobusy zdarma. Tady se nás ujal pan Běl, který nás u budovy bývalé pily seznámil s její historií, velice podrobně a zajímavě.

Původním majitelem a zakladatelem elektrárny byl Čeněk Bubeníček, dřevařský podnikatel a majitel velkých ohrad na severním okraji pražského Podskalí a pro náš spolek – Vltavan v Praze – veledůležitý člověk. Stál u zrodu našeho spolku v r. 1871 a byl jeho prvním protektorem a až do r. 1888 i jeho materiálním a hlavně finančním podporovatelem. Zajímavé je i to, jak došlo k názvu pily. Tehdejším c. k. úřadům se prý těžko v němčině převádělo jméno Bubeníček a tak zapsali do listin jednodušší Čeněk a bylo hotovo.

Dnešní majitel přepsal pilu na svého tříletého vnuka, jehož fotografie byla na tabuli s historií pily u objektu. Jelikož jiná deska se jménem Čeňka Bubeníčka neexistuje, zavěsili jsme kytici na tuto tabuli, kde se jeho jméno objevuje.

Dále nás pan Běl zavedl k původní vodní elektrárně, kterou i s dlouhým celodřevěným náhonem rekonstruovali. Cestou nás natáčel, neboť jako kameraman dokumentoval celé slavnosti. Prohlédli jsme si elektrárnu s odborným výkladem. Je to opravdu jedinečná technická památka.

Nato jsme se odebrali do místního penzionu, kde jsme poobědvali a trochu si odpočinuli. Kolem 14 hodiny jsme se vrátili do města Kašperské hory, kde jsme znovu prošli stánky na náměstí a zavítali i do městského informačního centra. Tam jsme opět vzbudili velkou pozornost, pracovnice nám věnovaly propagační tiskoviny pro archiv, vyfotografovaly se s námi před budovou a přislíbily, že nám zašlou DVD z této slavnosti. Škoda, že my jsme sebou neměli žádné naše upomínkové předměty. Srdečně jsme se rozloučili, a protože se počasí trochu zhoršilo, začalo i pršet, tak jsme se přesunuli pod stan proti podiu, kde jsme shlédli loutkovou pohádku a posléze i dlouho očekávaný kankán. Po tomto pěkném tanečním vystoupení jsme se rozloučili s panem Bělem, koordinátorkou oslav, paní starostkou. Moderátor mne vyzval na podium, kde jsem znovu poděkoval za pozvání a rozloučil se. Po čtvrté hodně odpolední jsme vyrazili zpět do matičky Prahy, kde jsme zakončili tento pěkný den a výlet kolem sedmé.

Myslím, že jsme spolek dobře reprezentovali. Tím jak se nás účastníci oslav vyptávali, projevovali o nás zájem, fotografovali nás i náš prapor, vešli jsme do povědomí mnoha dalších lidí, kteří dosud o Vltavanu nic nevěděli.