V sobotu ráno před osmou hodinou se na vltavské náplavce u Palackého mostu začali scházet členové a příznivci starobylého spolku Vltavan tentokrát ale v civilu a ne ve svých parádních krojích. Spolek Vltavan v Praze pořádal v rámci oslav 140. výročí svého založení pod patronací Vltavanu Čechy výlet historickým parníkem Vltava, společnou plavbu do Nelahozevse a zpět.

Všichni včetně malé kapely pana Josefa Štědroňského se již pomalu nalodili a tak mohl kapitán kolesového parníku Vltava Karel Mikšovský dát pokyn k vyplutí. Počasí nám také přálo, po úmorných vedrech z předcházejícího týdne bylo příjemné sobotní ráno.

Prohlídku Prahy z vltavského parníku si nejvíce pochvalovali právě členové bratrských spolků z Purkarce, Štěchovic a Davle, pro nás pražské je tento pohled většinou známý a stává se všední záležitostí.

Sotva jsme však propluli soustavou plavebních komor v hlavním městě, počasí se začalo zhoršovat, objevily se první mraky a začal foukat vítr a i kapitán si musel znovu postavit a uzavřít svoje velitelské stanoviště. Přesto plavba pomalu ubíhala. Hudba hrála, lidé se bavili a dole v podpalubí uspořádal pan Šílený, což je dědic majitelů slavné loděnice v Týně nad Vltavou, která stavěla nákladní lodě pro vltavské „ rejdaře“ zajímavou přednášku o její historii, ale hlavně o stavbě těchto nákladních lodí, které přepravovaly písek, kámen a jiný sypký materiál, který se nedal dopravovat na vorech do hlavního města na jeho výstavbu. V dřívějších dobách to pak byla hlavně sůl z rakouských solných dolů. Než tato zajímavá přednáška skončila již jsme pomalu přistávali v přístavišti „Marina Vltava“ v Nelahozevsi , kde byl cíl naší cesty.

Někteří z pasažérů této plavby se vydali ihned do nedalekého zámku na návrší nad řekou, který patří rodu Lobkowiczů a je v něm umístěna malá část uměleckých předmětů ze sbírek tohoto rodu. Prohlédli jsme si soukromou sbírku obrazů a mobiliáře, které se vztahují k historii tohoto zámku, ale i k historii rodu Lobkowiczů, ta větší část je umístěna v pražském Lobkowiczkém paláci. Další zajímavostí tohoto města je muzeum Antonína Dvořáka, které jsme si také prohlédli.

Po obědě v areálu „Marína Vltava“ jsme se vydali kolem půl třetí na zpáteční cestu do Prahy. Počasí se zhoršovalo, začalo pršet a tak část pasažérů se musela přemístit do podpalubí , protože by na otevřené palubě parníku promokli, hudba, ale statečně hrála dál uprostřed paluby a ani některým lidem déšť nevadil a začali na oblé palubě i tancovat a zpívat. A tak ubíhala plavba zpět do hlavního města poměrně rychle a když jsme přistávali v přístavišti u Palackého mostu mnoha účastníkům této plavby se domů ani nechtělo a tak jsme se ještě dlouho loučili. Ale všechno jednou musí skončit a tak i náš výlet do Nelahozevsi také musel skončit a jak jsem se dozvěděl z fotografií v našem archivu, provedli jsme stejnou plavbu jako naši předkové před devadesáti lety v r. 1921, ovšem oni pluli na šífech o kterých nám pan Šílený vyprávěl a mi na palubě historického kolesového parníku Vltava.

1. místopředseda spolku