Dne 1. 5. 2007 byl náš spolek pozván na zahajovací plavbu sezóny na trase „Praha – Slapy a zpět“, která se uskutečnila za krásného slunečného počasí historickým kolesovým parníkem „Vyšehrad“. Účastnili jsme se v dosti hojném počtu v našich krásných krojích a určitě jsme byli ozdobou této zahajovací plavby. Současně s námi absolvovali tuto plavbu i členové našich spřátelených vltavanských spolků, ale i starostka Štěchovic.
Vypluli jsme ráno přesně o deváté hodině. Současně s námi vyplula i motorová loď „Odra“, která zajišťovala první pravidelnou linku na této trase. Hned po vyplutí jsme pluli pod sluncem zalitým Vyšehradem, který již dlouhá léta vévodí našemu Podskalí a pamatuje, když po řece pluly vory a začínala lodní doprava, tak jak ji známe dnes. Plavba pomalu pokračovala až do první zastávky, a tou je Modřanský jez s komorou. Byl vybudován z důvodu zvednutí hladiny řeky nad ním a umožnění plutí osobní i nákladní dopravě po řece i za nízkého stavu vody. Po proplutí komorou jsme pokračovali v plavbě a sledovali změny na břehu řeky a jeho okolí. Pomalu míjíme Zbraslav a zároveň hranice našeho hlavního města Prahy. Plavba probíhá v klidu a my máme čas a možnost si popovídat s členy posádky a prohlédnout si loď v místech, kam se jinak nesmí (strojovna). Zajímá nás, co se na lodi změnilo a jaké části byly opraveny, popřípadě vyměněny, protože parník během zimy prošel opravou a technickou prohlídkou, aby mohl dále a bez problému sloužit naší široké veřejnosti, tak i zahraničním turistům k projížďkám po naší řece živitelce.
Ani jsme si to neuvědomili a je tu Vranská přehrada s další komorou, kterou absolvujeme současně s motorovou lodí. Po vyplutí z komory se před námi rozprostře její jezero. Posádka parníku mezitím začíná rozebírat kormidelnu, protože budeme podplouvat železniční most před kterým se rozděluje železniční trať na dva směry. Co jezdí posázavský pacifik (Luka pod Medníkem a dál kolem řeky Sázavy), a na směr Dobříš, co vede přes tento most. Po podplutí mostu míjíme Měchenice, které bývaly za starých časů vyhledávanou rekreační lokalitou. Ani se nenadějeme a již se blížíme k Davli a soutoku řeky Vltavy a Sázavy. Těsně za soutokem obeplouváme ostrov, na kterém v dávných časech byl postaven klášter. Dnes již tuto stavbu připomínají pouze základy této stavby.
Celou cestu nás provází po pravé straně (směr plavby proti proudu) silnice, která vede z Prahy na Slapy a od vody se odkloní až ve Štěchovicích. Na protější straně se od soutoku a minutí ostrova začínají objevovat trempské chaty. Jejich obyvatelé nás zdraví zvoněním lodních zvonů, troubením na trubky, ale i jenom pokřikem a máváním osadními vlajkami, nebo bílými prostěradly. Toto vzdávání pocty prvnímu parníku této sezóny bude pokračovat až pod Slapskou přehradu. Takto nás zdraví každý rok při zahajovací plavbě.
Vplouváme do Štěchovic a před námi se objevuje Štechovická přehrada s přečerpávací hydrocentrálou a největší plavební komorou, co se týká překonání rozdílu výšky hladin řeky. Při vplouvání parníku do komory si připadáte, jako by vás polykala velryba. Po absolvování této poslední komory nám již nic nebrání v klidu proplout místy bývalých Svatojánských proudů a také nejkrásnějšího a malebného úseku této řeky.
Po levé i pravé straně nás obklopují příkré ale překrásné skalní masivy. Některé vypadají jako „bába v nůší“, jiný zase jako hlava „Žižky“ s páskou přes oko. V jedné z četných zákrut, na jejímž břehu stojí na skalním výběžku vyřezávaný totem, míjíme starou známou trempskou osadu Ztracenka. Všimli jsme si, že ještě v loňské roce byl totem otočen čelem k řece, ale letos je to naopak. Co vedlo osadníky k tomu že totem otočili?? To se zřejmě dozvíme až během roku, ale není to jisté.
Náhle parník zastavuje a otáčí se. Někteří se ptají co se děje? Vždyť ještě nejsme v cíli naší cesty u Slapské přehrady! Ale ti co neplují poprvé ví, že parník Vyšehrad je největší, a proto se musí otočit již dříve a do cíle své cesty nacouvat (jeho délka neumožňuje se otáčet až v přístavišti pod přehradou). Tento manévr vyžaduje zručného a zkušeného kormidelníka (člen spolku bratr Karel Mikšovský) ve spolupráci s kapitánem lodi a celé posádky. A již se objevuje náš vytoužený cíl plavby, Slapská přehrada. Po přistání kolem jedné po poledni a uvázání parníku k molu máme dvě hodiny přestávku před zpáteční cestou.
Někteří využívají tento čas k procházce po břehu a prohlédnou si Slapskou přehradu zespod, kde také mohou vidět sochu svatého Jana Nepomuckého. Ostatní, co nejsou na této vyjížďce poprvé a neodradí je dlouhé a příkré schody jdou do místního hostince na oběd a pozdravit se s místními starousedlíky. Před třetí hodinou se opět scházíme na parníku abychom mohli vyrazit na zpáteční plavbu směr Praha.
Tato celodenní zahajovací plavba, které se účastnil i náš spolek byla velmi pěkná a budeme mít díky překrásnému slunečnému počasí mnoho krásných zážitků na celou sezónu. Chceme vám také tuto plavbu ukázat na několika fotografiích z mnoha, co jsme na této plavbě pořídili.
