Je to zvláštní, ale nesporné. Slavnostní oblečení vltavanských členů vznikalo pod výrazným vlivem vzdálených krajů Evropy, jmenovitě Francie. V lednu 1872, půl roku po ustavení spolku, členové Vltavanu v Praze přijali návrh na svůj kroj, který v podstatě vychází z kroje námořníků francouzského obchodního loďstva 18. století. Proč? To dochované zápisy správního výboru přesně neříkají, pouze stručně konstatují barevnost jednotlivých částí ústroje. Můžeme se jen domnívat, že důvodem byla mimo jiné jeho bílá a červená barva vyjadřující národnostní boj proti černo-žluté rakouské monarchii. Také se traduje, že rudá šerpa byla holdem pařížským komunardům z jara 1871. Podobné slavnostní oblečení v rozhodující míře přijaly také vltavanské spolky mimopražské.

Zmíněné vlivy se promítají do některých i neobvyklých součástí mužského vltavanského stejnokroje. Pražští Vltavané nosí na hlavách tvrdý, černý, nízký lakovaný klobouk s širokou modrou stuhou. Košile je z červeně a bíle pruhovaného plátna, u krku doplněná krátkou černou kravatkou, která sjednocuje i dřívější mašle nebo motýlky. Tmavomodré sako, které se nezapíná, zdobí zlaté knoflíky, na klopách zlaté kotvy a spolkový odznak na levé straně. Nošení kalhot, které jsou buď černé nebo bílé, určují pravidla (od 1. září do konce dubna jsou nošeny černé). Významným doplňkem je červená šerpa, jejíž třásně jsou barevně odlišeny podle dosažené funkce ve spolku (předseda zlaté, místopředseda stříbrné, členové správního výboru modré, členstvo červené). Označení „hodnosti“ je zřejmé také z počtu prýmků na rukávu a rameni saka (předseda tři prýmky, členové správního výboru pověřeni funkcí dvě prýmky a ostatní členové správního výboru i náhradníci jednou prýmkou), předseda jako nejvyšší zástupce spolku má na svém kroji připevněno několik ocenění, která byla spolku udělena. Kroj pro členky je jednodušší: červenobílá pruhovaná košile s černou kravatou s připevněným členským odznakem a černá nebo bílá skládaná sukně doplněná šerpou (barva sukně podléhá pravidlům podle ročního období stejně jako u mužského kroje). Ženy byly v členství zcela zrovnoprávněny s muži až v roce 1949, do té doby byly pouze členkami tzv. Pohřebního fondu manželek členů.

V historických pramenech je vznik spolkového kroje zmiňován zejména ve dvou verzích. Podle jedné kroj z Francie přivezl primátor a jeden ze zakládajících členů spolku F. Dittrich. Další se opírá o informace o francouzských námořnících, kteří se díky své profesí a někdy i z důvodů politických ocitli v Praze.